Konec světa
Jdu až na kraj Země, s vypětím sil se ocitám tváří v tvář němým strážcům pozemské dimenze.
Vcházím branou za oponu fyzického. Nezahynul jsem.
Můj život na syrové stravě
Do svých desíti let jsem byla bezstarostným dítětem, jehož jedinou povinností bylo chodit do školy, vážit si rodičů…
Člověk stůně tak, jak žije a myslí
Nemoc kompenzuje všechny jednostrannosti a svými příznaky nás tlačí na druhou stranu do té míry, do jaké jsme se odchýlili od středu. Nemoc vyrovnává každý krok, který uděláme z pýchy svého ega, do pokory a bezmocnosti. Tak nás každá schopnost a každá důkladnost činí příslušně náchylnými k onemocnění. Každý pokus žít…
Náhody nejsou
Ráda bych se podělila o příběh, který se mi stal a který se může zdát v dnešní době až neuvěřitelný. „Náhody…
Přitažlivost suchozemských hlubin
Jako děti jsme ve volném čase lítali po venku. Spolužáci ze školky a později školy, děti od sousedů, jejich spolužáci. Platilo…
Povaha toho, čemu dnes říkáme (výtvarné) umění
K umění jsem se dostala z jiných disciplín. Vždycky mne zaráželo, že zejména v anglofonním kontextu se slovo ART používá…
Kudy, tudy? Tudy.
Asi to znáte: na ulici vás zastaví kolemjdoucí a ptá se na cestu. Jenže si představte, že jste…
Dneska venčím
Cestou z práce mírně moknu a mrznu, podzimní deštík je mírný a vytrvalý. Těšit se, že se doma převléknu…
Jak se to stane, že pes spí ve vaší posteli
V pátek před čtrnácti lety se mi sesypala duše jako domeček z karet. Všechno, co tvořilo její strukturu, se proměnilo…
Jak jsem se naučil kouřit
Když mi bylo asi patnáct, tak jsme chodívali s kamarádem z vesnice o prázdninách pytlačit na nedaleký rybník.…
Tři, dva, jedna, teď! Náhoda!
Poklidný pardubický večer, slečna neznámého jména, kterou mám sto chutí pokřtít na Danu, vrací se do svého domova.…
Ježku, hyeno, velbloude!
Člověk, který má takzvaně zdravé oči, si nedokáže, myslím, moc dobře představit, jak vidí někdo, kdo trpí nějakou…