Asi to znáte: na ulici vás zastaví kolemjdoucí a ptá se na cestu. Jenže si představte, že jste takto zastavováni třikrát, čtyřikrát do měsíce a dokonce si toho začínají všímat vaši blízcí. To už je na pováženou, jak je to možné? Zřejmě působím důvěryhodně, říkáte si. Možná nevypadám nebezpečně. Po několika letech si člověk zvykne, já v tom našel skoro zalíbení. Kolikrát si říkám, že by stálo za to si to psát nebo aspoň si ty lidi pamatovat a hledat třebas mezi nimi nějaké společné rysy. Zkusil jsem to, ale s nevalným výsledkem.
Před nedávnem mě zastavili v Brně „u rohlíku“ nějací dva zbloudilci a jestli prý umím Deutsch sprechen, nejistě jsem přitakal, protože umím jen malinko, ptali se, jak se dostanou na Mendlovo náměstí a tu ze mě vylítlo něco jako „Sie müssen durch diese Kreuzung geradeaus gehen und dann an der Ampel rechts abbiegen und dann an der Trolejbus sechsundzwanzig oder fünfundzwanzig einsteigen “, což nejspíš německy není moc správně, navíc trolejbus jsem řekl normálně česky, ale pánově byli nadšení, moc děkovali a vydali se správným směrem a možná se na Mendlovo náměstí dostali.
Jakmile odkvačili, začal jsem přemýšlet nad tím, jak je možné, že jsem sestavil větu, kterou bych „nasucho“ rozhodně nevymyslel a napadlo mě, že to je nějaké kouzlo. Že kdykoli se vás někdo na něco na ulici zeptá, tak se vyčaruje příběh, řešení nebo životní změna. Třeba je to nějaký druh zkoušky a hledá v nás lepší vlastnosti nebo to zařizují ti, kterým někdo říká andělé, aby toho neměli na práci tolik, kdo ví. Třeba to vytváří zvláštní zpětné vazby, protože v tom vždycky hraje velkou roli náhoda, tak se to i náhodou může otáčet: kdybyste odpověděli jen tak na půl úst či dotyčného odbyli nějakým „jánevím“, tak vás vzápětí ohodí auto, jste-li kuřáci, tak dešťová kapka zhasí cigaretu, zavolá vám tchyně, že potřebuje odvézt autem do Salzburgu na promenádní koncert místního amatérského orchestru, který se vám sice nakonec bude líbit, když už tam jste, ale rozhodně to ve vás primárně nadšení nevyvolalo.
Tedy neodbývejme zoufalé hledače strohým „zeptejte se někoho jiného“, možná totiž, až budete sami ztraceni v cizím městě, tohle souvisí s tím, jak vám poradí někdo jiný.