Když mi bylo asi patnáct, tak jsme chodívali s kamarádem z vesnice o prázdninách pytlačit na nedaleký rybník. Ryby moc nebraly, společných témat na hluboké zbytečné debaty nebylo zdaleka tolik co by bylo dnes a komáři kousali. Přímo žrali. Pár desítek metrů od nás sedával další pytlák, zkušený, tehdy asi šedesátiletý pardál, který tam sedával potichu a spokojeně.
Jednou jsme se osmělili a šli se ho zeptat, jaký zaručený prostředek používá proti komárům, že si tam tak nerušeně sedí. Ukázal nám ne moc čistě vypadající dýmku a balíček tabáku s nápisem „Nová zmes“ a povídal, že tohle spolehlivě zažene nejen komáry, ale možná i porybného. Pak ještě nám udělil pár rad týkajících se výroby těsta pro ryby, třebas že když do těsta přidáme obyčejnou buničitou vatu, tak se těsto nerozpadá a rybám to je jedno. Odcházeli jsme a přemýšleli, jak to udělat s tím odpuzováním komárů, až jsme dospěli k závěru, že nejméně závadné bude koupit balíček nějakých levných cigaret a že se uvidí, rozhodně by to mohlo být víc napínavé a dobrodružné než se pošplíchat nějakým repelentem.
Druhý den jsme ráno koupili žlutý balíček startek bez filtru a šlo se na ryby. Šikovně zapálit cigaretu aniž ji vložíte do úst není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale po několika vypálených zápalkách se to zdařilo a odpuzovač komárů byl na světě. Umístili jsme ho tak, aby šel smrad přímo na nás. Moc příjemné to nebylo, ale komáři se nám opravdu začali vyhýbat. Cigareta ale za pár minut zhasla a bylo potřeba zapálit další.
Celkem jednoduchým výpočtem jsme zjistili, že je pro nás finančně naprosto neúnosné chránit se proti komárům tímto obskurním způsobem, ale z dalších možností nás napadlo jen založit obyčejný ohníček – a to jsme se báli, to by si nás někdo mohl snadno všimnout. Páchnout tehdejším jediným laciným repelentem se nám taky moc nechtělo, tak jsme zase začali přemýšlet, jestli by se to s těmi cigaretami nedalo udělat nějak ještě jinak. Což takhle je normálně kouřit a dým foukat jeden na druhého? To by se to na nás mohlo pak udržet delší dobu. Soused pytlák taky nekouřil v jednom kuse. Zkusili jsme. Po dvou hodinách poctivého odpuzování komárů jsme mírně prozelenalí koukali do vody a nechtělo se nám žít. Slabými hlasy jsme se chabě dohadovali, čí to byl přiblblý nápad něco takového zkoušet, pak jsme různě odbíhali zvracet a soused se smál.
Nazítří už nám bylo dobře a tak jsme si řekli, že to chce kouřit s menší intenzitou, mimo jiné i kvůli tomu, že kamarád doma musel složitě vysvětlovat, že nebyl v hospodě a že nasmrádl od souseda pytláka. Kouřili jsme tedy jen tak chvílemi a ono to nebylo vůbec špatné. Na komáry to docela platilo, nám to přišlo nesmírně dospělé a tak jsme tedy začali kouřit i jinde než na rybách. Mně to vydrželo dvanáct let.